Hledáte zaručený návod, jak napsat úspěšnou knihu? Opravdu si myslíte, že existuje? Není lepší podívat se na zajímavé tipy od zavedených spisovatelů a učitelů tvůrčího psaní, a pak si vše sám(a) přebrat, uspořádat a vyzkoušet na vlastním psacím stroji?
Já vím, ono je to těžké, neboť tematických blogů o tvůrčím psaní je sice velká spousta, ale bohužel ne v češtině. Takže jsem strávil jeden celý dlouhý den pročítáním různých (většinou anglických) stránek a nasbíral jsem pro vás hned několik zajímavých rad a tipů pro psaní beletrie.
A tady jsou:
- Oslovování postav v dialogu jejich vlastními jmény nikdy nezní zajímavě. – Storyfix
- Neexistuje perfektní čas pro psaní, takže na něj zbytečně nečekejte. – Daily Writing Tips
- Pečlivě vybírejte, co se stane součástí vašeho příběhu. Vězte, že tam skutečně nepotřebujete dostat vše. – Beyond the Margins
- Ve sprše používejte voděodolné pouzdro, abyste si mohli dělat poznámky. – Writer Unboxed
- Abyste napsali lepší knihu, začněte u krátkého souhrnu děje. – Writer Unboxed
- Větší rozhodně neznamená lepší. A platí to hlavně u přídavných jmen, počtu postav a pompéznosti děje. – Writer Unboxed
- Spisovatelský blok může ukazovat na to, že se snažíte napsat něco, na co ještě nejste připraveni. – Gotham Writers’ Workshop
- Přirovnání jsou v beletrii nadužívaná a mohou být tudíž nudná. – Beyond the Margins
- Váš první román by neměl být na oko převlečenou monografií. – Anne R. Allen
- Zkoušejte využívat všech pěti lidských smyslů, když něco popisujete. – Jody Hedlund
- Prosím vás, už nepopisujte ticho jako “ohlušující”. – Glass Cases
- Úvod má čtenáře maximálně navnadit na další četbu. – Behler Blog
- Pokud jde o popis vaší postavy, tak platí, že méně je více. – Plot to Punctuation
- V akčních scénách vám pomůže udržet dynamiku a napětí délka vět. – The Other Side of the Story
- V první verzi příběhu nemusíte vědět úplně všechno. Použijte značky typu “X” pro místa, která potřebují časem doplnit. – Write to Done
- Občas je dialog zajímavější v momentě, kdy ukazujete, co se neřeklo. – Author Culture
- Dialog by měl odhalit emoce sám o sobě, ne pomocí berličky “řekla rozzlobeně”. – The Creative Penn
- Poznejte veškeré pozadí a minulost postavy, i když do příběhu dostanete pouze 10 % z těchto informací. – Procrastinating Writers
- Vaše postavy nemohou být spokojené. Furt musí být něco špatně. – Anne R. Allen
- Pořiďte si malý zápisníček, kam si zapisujte veškeré zajímavosti a nápady, které potkáte na ulici, v práci či u doktora. Z 90 % totiž tento postřeh zapomenete a to by byla velká škoda. – RenéNEKUDA.cz
Seznam se mi líbí. Mám ráda seznamy a tenhle je navíc i užitečný. ;)
Vytvořit souhrn děje před tím, než napíšu knihu mi pomohlo konečně jednu knihu i dokončit. A nosit u sebe notýsek je zkrátka dokonalé. Už jen ten pocit, že si něco mohu poznamenat, častokrát přiměje svět kolem, aby se něco i dělo.
Takže děkuju!
Tento komentář vlastně píšu z jediného důvodu a to důvodu porovnání. Pamatuji si, že jsem minulý rok psala komentář k tomuto článku zcela pozitivní, jenže teď z nějakého podivného důvodu nesouhlasím s mnoha radami. Lidé se rozvíjí a mění, co k tomu říct :)
Mně v tomhle článku zaujalo hlavně ,nečekejte zbytečně na perfektní čas´To je totiž přesně můj problém..až bude víc času..Ten se však zřejmě taky musí vytvořit,byť to třeba hned nebudou 2 normostrany denně.Tak děkuji za (a nejen tuhle) inspiraci;)
…přemýšlela jsem o tom hlavně v tom smyslu,že jsem si v duchu promítla moje oblíbené knížky …zajímavost,nebo můj postřeh,když knížku čtu,jsem z ní nadšená,dokážu za pár měsíců říct,jo ta byla dobrá,podle názvu,ten si pamatuju nejvíc,obsah jakoby mi vymizí, zapomenu na něj ? vzpomenu si až v době,když knížku vezmu do ruky a začtu se,pak poznám,že jsem jí četla a ikdyž se mi líbí sebevíc,nikdy se nestalo,že bych knížku přečetla znova …mám jí ráda ve svý knihovně,ale nemám tendenci se do ní znova začíst ikdyž se mi líbí sebevíc… nebaví mě dlouhé popisování,moc mě neberou povídkové knížky až na humorné a to ve stylu Ivana Krause např.knížka “Má rodina a jiná zamětřesení “,super předčítala jsem jí svým dětem ,stala se takovou jakoby naší rodinnou dovolenkou knížkou….nikdy mě netáhly knížky,které byly známé a byla tendence,že pokud je někdo nepřečel nebyl IN….neznámý autoři někdy dokáží víc zaujmou než světoznámý autor…alespoň u mě
….zápisník ??? nevím spíž je to pocitové ,nedošla jsem do stádia,že bych potkala na ulici lidi a něčím mě zaujali,asi nemám postřeh,nebo si jich neumím všímat?? všední den jeden jako druhý,nevím co bych zapisovala nebo spíž o tom moc přemýšlím..každopádně můj postřeh,začnu znova – druhý – pořád dilema začít psaním povídek,aby se člověk naučil vytvářet děj, zaujmout něčím a dokázat něco podchytit,trochu humoru….knížka,se lehce řekne,ale pořád to je o tom,jestli úplný amatér ,,nepopsaný list dokáže zaujmou???rozbor oblíbené knihy – myslím,že dost časově náročné …nápad,téma,scénář ?…můj názor …. děkuji za čas L.
Dobrý den, vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na vesnici, tak mi termín “ohlušující ticho” nepřijde nerealistický, právě naopak. To opravdu neznáte ten pocit, kdy je takové ticho, až vnímáte vzduchové vlny (či co to je :) )? Ale zase beru, že to může být věc češtiny, tudíž v angličtině to bude znít zase trochu jinak a mít tak trochu jiný význam- což mě napadlo.
Jinak velmi dobré :D až na ten bloček do sprchy, tam se přeci jako inspirace zpívá, ne? :D
„Ohlušující ticho“ je narážka na nadpoužívaný oxymóron (a to i v češtině). Možná už je stejně častý jako pointa probuzení se ze sna. Díky za vaše postřehy! ;)
No já rozhodně nejsem žádnej uměleckej spisovatel, jsem prostě amatérský nadšenec… nicméně pár zkušeností mám a s hromadou těch bodů nesouhlasím :)
Jsou příliš černobílé a subjektivní.
Namátkou:
“Oslovování postav v dialogu jejich vlastními jmény nikdy nezní zajímavě.”
– Jak kdy… záleží na vztahu těch postav. Matka syna nebude oslovovat přezdívkou či příjmením. A navíc, když má postava zvláštní a netradiční jméno (ale ne nějaký trapný), tak to může znít dobře.
“Větší rozhodně neznamená lepší. A platí to hlavně u přídavných jmen, počtu postav a pompéznosti děje. ”
– Přídavná jména mohou být, ale nemusí otravná. Jeden můj známej má hodně bohatou slovní zásobu a sice nepíše žádný povídky ani nic v tom smyslu… většinou jen píše na svůj blog používá hodně přídavných jmén a zní to naopak hodně dobře a pefektně se to čte.
“Přirovnání jsou v beletrii nadužívaná a mohou být tudíž nudná. ”
– Naopak, já mám přirovnání moc rád. Nejlepší knížky jsou takový, kdy je něco k něčemu přirovnaný. A nejlepší jsou vtipná přirovnání :)
“Prosím vás, už nepopisujte ticho jako „ohlušující“”
– Mnó, pokud to spisovatel pojme trochu netradičně, či surrealisticky, tak někdy může vypadat dobře, když používá trochu nelogické formulace… musí se to ale umět…
no nebudu tu dál spamovat ;-) jen jsem chtěl uvést svůj vlastní pohled. Jinak hodně spisovatelských rad bych teda nemohl brát jako dograma…
Diskuze je naprosto v pořádku. Nicméně je důležité uvědomit si pár věcí:
1) výjimky potvrzjí pravidla (a opoziční příklady se hledají snadno)
2) i vaše vysvětlení by se dala označit jako černobílá a subjektivní
3) zde publikovaná doporučení pocházejí od (většinou) známých a uznávaných učitelů tvůrčího psaní či úspěšných spisovatelů nebo literárních redaktorů
4) v otázce, zdali tyto body platí, nebo ne, je přece krása umění ;)
Díky moc za komentář!
Pro mně (ano velice subjektivní ;) platí: když víš, jaká jsou pravidla, můžeš je začít porušovat. Samotná existence pravidel/doporučení, nemusí přeci spisovatele nutit k jejich dogmatickému dodržování.
A “ohlušující ticho” je zkrátka literární klišé…
To jsou velmi dobré rady! Takových není nikdy dost. Jen se opravdu velmi těžko někde hledají… děkuji ti za ně!
Není vůbec zač. Rádo se stalo. ;)
Skvšělé rady, ráda se budu podle nich řídit :)