Nekudův spisovatelský trojúhelník

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek, komplexní tvůrčí psaní

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek, komplexní tvůrčí psaní

Nekudův spisovatelský trojúhelník

Jestliže se chystáte vydat na spisovatelskou dráhu, měli byste alespoň rámcově tušit, co vás na ní čeká. Pomůže vám s tím Nekudův spisovatelský trojúhelník (a možná budete překvapeni, kolik toho musí spisovatelé ve skutečnosti zvládnout).

Psaní knih je totiž vždycky extrémně náročná činnost. Pro zjednodušení a snadnější pochopení složitosti tohoto procesu jsem vytvořil vlastní systém, který vám vše názorně ukáže.

Nekudův spisovatelský trojúhelník se skládá ze tří částí:

  1. Příběh
  2. Jazyk
  3. Autor(ka)

I když na internetu najdete mnoho tipů, jak psát, většinou se dotýkají jen jedné z těchto složek. Nicméně psaní je komplex všech tří zmíněných ingrediencí (a to v různých poměrech). Na začátku tedy hlásím, že každý spisovatel musí zvládnout všechny tyto tři systémy.

Nekudův spisovatelský trojúhelník

1. Příběh

První systém, který by měli spisovatelé dobře ovládat, je příběh. Někdo tomu říká řemeslo, neboť se jedná o základní principy výstavby děje, tvorby postav, vykreslení atmosféry apod. Po tisíciletí se tato část moc nemění a zůstává stejná (principy vyprávění antických mýtů jsou prakticky totožné například se strukturou současných hollywoodských filmů ze série Avengers).

Zákonitosti spisovatelského řemesla jsou objektivně popsatelné a nejsou téměř vůbec subjektivní.

To znamená, že máme k dispozici mnoho studií, které důkladně popisují, jak efektivně strukturovat děj pro různé cílové skupiny. Tyto objektivní principy začal zkoumat například již Aristoteles ve své Poetice a od té doby přišlo mnoho dalších jednotlivců (a překvapivě i skupin vědců), kteří příběhovou složku podrobně prozkoumali.

Existuje spousta literárních (sub)žánrů, které jsou čistě řemeslné – například harlequinky, thrillery či western.

2. Jazyk

Druhý systém Nekudova spisovatelského trojúhelníku je jazyk. Každá kniha vzniká v určitém jazyce a je tedy ovlivněna daným jazykovým systémem.

Jazyk je nejméně stabilní část, neboť se poměrně rychle vyvíjí a zároveň se mění i v čase, ve kterém dané dílo vzniklo (to jsou zejména překlady knih do jiných jazyků).

Nicméně to nemění nic na tom, že konkrétní jazykový systém ovlivňuje výsledek díla a je jeho nutnou součástí. Někdy více (například u poezie je tato složka extrémně důležitá), někdy méně (například u současných světově populárních detektivek nehraje jazyková úroveň takovou roli – důležitější je výstavba příběhu, než jakým jazykem je daná kniha napsaná).

3. Autor

Na třetí systém se téměř vždycky zapomíná – a to je sám autor.

Nekudův spisovatelský trojúhelník zdůrazňuje roli samotného autora, protože ne vždycky dané dílo definuje „jen“ jazyk a příběh. Tato složka je nejvíce subjektivní.

Tím myslím, že existuje mnoho osobností, které začnou natolik zasahovat do svých děl (případně přístupů k tvorbě), že se od nich nedají oddělit. Takovými příklady jsou třeba Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Franz Kafka či Václav Havel. Jako protipól uvedu třeba již jednou zmíněné mechanicky vytvářené harlequinky.

Pro vlastní tvorbu tento třetí systém znamená zvládnutí sebe sama (tj. jak se mi nejlépe tvoří, jak pracuji a co ze svých zkušeností chci sdílet s okolním světem).

Alchymie Nekudova spisovatelského trojúhelníku

Jak jsem říkal na začátku tohoto článku, každý spisovatel tedy musí ovládnou tři poměrně odlišné systémy:

  1. Příběh: spisovatelské řemeslo
  2. Jazyk: práci s nativním jazykovým systémem
  3. Sebe sama: jak tvořím a jaká témata v sobě nalézám

Výsledné dílo se dá vždy popsat vhodným umístěním do Nekudova spisovatelského trojúhelníku jako mix těchto tří složek v různém poměru:

  • Jazykové experimenty jsou zejména kombinací dvou složek: autora a jazyka, tudíž se budou držet někde na levé straně trojúhelníku. Jestliže bude převažovat zastoupení autora, bude umístění spíše nahoře; pokud bude výraznější práce s jazykem, bod bude směrovat spíše k jeho základně.
  • Příběhové experimenty jsou zastoupeny na pravé straně trojúhelníku (například absurdní divadlo, které se vymezuje vůči zažité struktuře vyprávění). Důležitá poznámka: Vymezování se vůči něčemu znamená, že je zde „to něco“ neustále přítomno. Proto experimenty se strukturou vyprávění pořád patří do části řemesla, resp. příběhu.
  • Typická žánrová literatura je značně řemeslná. Z tohoto důvodu bude většina děl v pravém dolním rohu (u běžné žánrové literatury není výrazný vliv autora ani práce s jazykem).
  • Díla autorů tzv. „vysoké literatury“ patří spíše do vrchní části trojúhelníku (kromě již zmíněných českých autorů to může být třeba ještě Ernest Hemingway či Virginie Woolfová). A kdybychom chtěli být hodně důslední, čistě na špičce by se objevily reálné autorské deníky, např. Deník Anne Frankové.

Konkrétní příklady Nekudova spisovatelského trojúhelníku

Abychom si vše ukázali v praxi, rád bych vám představil tři konkrétní příklady…

Příklady spisovatelského trojúhelníku

Začneme tvorbou Bohumila Hrabala: Tento oceňovaný český autor je známý svým specifickým stylem psaní (jazyk) a jeho díla jsou značně osobní (autor), stejně tak jeho příběhy nejsou nikterak složitě komponované (příběh). Z tohoto důvodu patří spíše na levou stranu Nekudova spisovatelského trojúhelníku.

Šifra mistra Leonarda od Dana Browna je řemeslně dobře odvyprávěný příběh (příběh), který si nikterak výrazně nepohrává s jazykem (jazyk). Autor není moc zdůrazňován (autor), proto jsem ho umístil spíše napravo trojúhelníku.

No a nakonec jsou to čistě řemeslné žánry jako harlequinky. Ty si prakticky vůbec nepohrávají s jazykem (jazyk), autor je zaměnitelný (mnohdy je to i týmová práce) a nejdůležitější je u nich kompozice děje a práce s typově předem danými postavami (řemeslo).

Komplexní tvůrčí psaní

Nekudův spisovatelský trojúhelník vznikl pro usnadnění pochopení problematiky autorské tvorby. Byl bych totiž nerad, kdyby se dál šířila idea jednoho tvůrčího psaní vhodného pro všechny – není tomu tak.

Jak jsem vám právě ukázal, každý autor (a vlastně i každá kniha) potřebuje jiný přístup, neboť je to kombinace tří složitých systémů v různém poměru. Na mých kurzech tvůrčího psaní se běžně objevují lidé, kteří mají různé cíle (a tedy i potřeby). Proto je velmi nebezpečné zaměňovat některé obecné rady za univerzálně platné – řemeslné rady jsou platné jen pro některá díla; podobně jazykové rady nemusí být důležité pro všechny typy autorů.

No a poslední systém – tj. autor(ka) – je vlastně ten nejsložitější. Tato oblast se potom dotýká boje s tvůrčím blokem či hledání inspirace. Mnoho lidí vlastně ani netuší, jak funguje jejich tvořivost (a pak se zbytečně blokují či trápí). I v tomto ohledu by mělo umět tvůrčí psaní pomoci (a vlastně to poměrně dobře umí).

Mé pojetí tvůrčího psaní pracuje se samotnými základy autorské tvorby a pokrývá všechny tři složky s individuálním přístupem ke každému účástníkovi (samozřejmě v závislosti na délce kurzu). To vám zaručuje, že začnete tvořit efektivněji a zodpovědněji. Více informací o komplexním tvůrčím psaní najdete zde.

TIP! Pokud si nejste jistí, zdali zvládnete napsat vlastní knihu, mám pro vás skvělou pomůcku, která odhalí vaše nejdůležitější spisovatelské předpoklady i slabiny – jmenuje se Spisovatelský test a je k dispozici zdarma.

Závěrečná otázka tedy zní: Kam byste do Nekudova spisovatelského trojúhelníku zařadili svoji vlastní tvorbu?

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.