Pozorování je inspirace

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

René Nekuda

Tvůrčí psaní

článek

Pozorování je inspirace

Někteří spisovatelé napsali své nejlepší kusy na zajímavých místech. Například si našli pohodlné křeslo v malé kavárničce, nebo si zalezli se sluchátky v uších do rohu veřejné knihovny, dívali se okolo a psali…

Vyzkoušejte to taky! Seberte svůj notebook, opusťte svůj pracovní stůl (prostor) a vyrazte do parku, knihovny, kavárny, muzea, baru, bagetérie, literární hospůdky, přírody, na loďku, Petřín apod.

Věřte tomu, nebo ne, ale venku je mezi kofeinem a cizími lidmi něco, co dělá zázraky: potulují se tam nové podněty, zápletky, postavy, příběhy, které mohou inspirovat vaše vlastní psaní. Uvidíte, že vás budou bavit a facinovat. Na světě není nic víc inspirujícího, než lidstvo.

A když už jste venku, zkuste se zaposlouchat do dialogů a nových slov. Nechte je, ať vás někam dovedou. Čím více budete pozorní, tím lépe pro vaše příbehy – psaní vám půjde mnohem lehčeji a bude přirozenější, uvidíte.

Tak co, máte svoji oblíbenou skrýš na pozorování?

(napsáno v Coffee Heaven v Centru Chodov, Praha)

Je tady toho ještě víc ke čtení:

Akreditované kurzy tvůrčího psaní pro všechny

Přihlaste se do ověřených kurzů tvůrčího psaní, které by vám doporučilo více než 98 % předchozích účastníků. Kdoví, třeba napíšete svoji vlastní knihu… ;)

17 komentářů u „Pozorování je inspirace“

  1. V kavárně jsem tak akorát schopna si číst až do doby, než přijde obsluha a zeptá se mne , zda mám všechno a nic mi nechybí. Většinou si něco objednám a rychle pak zaplatím.
    Literární kavárny moc neznám, až na jednu při knihkupectví Academia, kterou stejně zrušili. Ráda jsem si tam chodila pročítat knihy, co jsem uvažovala si koupit. V opravdové literární kavárně bych se asi styděla vytáhnou notbook.
    Na loďce bych se bála, že notbook utopím a v knihovně mám ráda studovnu. Do studovny chodím hlavně pročítat časopisy, co si je nedovolím koupit.
    Nebojím se ale vytáhnou cokoli ve vlaku.
    Třeba i pletení a i to psaní. Je tam ale velké riziku, že správně a v čas nevystoupím. Na některých tratích se radši koukám ven.
    Pro mne je strach horší než odpor.
    Když mám k něčemu odpor a podaří se mi ho nějak překonat, tak to pak “pustí” a mám z toho i radost a užitečný poznatek (o sobě).
    Se strachem je to vždycky horší.
    Navštívit svého psychloga? :)

    Odpovědět
  2. Nie je nič zaujímavejšie ako vzťah medzi Bohom a človekom! A ten tiež vidno v krásnej prírode a v človeku – v stvorení od Stvoriteľa. Krása je v príbehu Božej lásky, ktorá obetovala svoj život pre život človeka. Tak isto je krása aj v Duchu lásky od Boha, ktorého dostáva človek, aby mohol žiť naveky – pre lásku.

    Odpovědět
  3. Mojí největší inspirací je moje velmi obsáhlá rodina. Nejvíce pochytím tedy doma. Pak je to práce, kde se pohybují stále jiní lidé, které mohu pozorovat. A když jdu s přáteli na pivko, tak si zapisuji často jejich historky, které jsou také velkou inspirací. Sice nechodím do kavárny, bageterie a tak, ale inspiraci chytám ve svém prostředí, které znám.

    Odpovědět
  4. Na psaní se mi osvědčil vlak. Při dlouhém dojíždění do práce je to dobře strávený čas a pro mě taky relax, však to znáte, když Vás děj vtáhne a najednou jste v jiném světě:-) Dřív jsem psala ručně, ale vzhledem k možnosti úprav, kopií atd. jsem si pořídila malý notebook a vozím ho v kabelce s sebou. Takže kde mám chvilku, píšu. A když není slina, dá se na něm třeba číst kniha nebo koukat na nějaký film.

    Odpovědět
  5. Já jsem zkoušela pozorovat a psát si na zábavě, no, bylo to dost zajímavé, kolem mě se kymáceli samí opilí lidé, někteří se chtěli prát (se mnou naštěstí ne), ale byli tam i zvědavci, skoro každých 5 minut se mě někdo ptal, co si to tam píšu a když jsem jim to řekla, tak nechápali, proč to píšu a pořád mě rušili. Ale nakonec právě to, že mě vyrušovali, bylo asi to nejvíc přínosné.

    Odpovědět
  6. Mě inspiruje hudba, když slyším nějakou skladbu, tak mě vždy začne napadat kousek příběhu, tak si pak pár skladeb u sklenky vína pouštím pořád dokola…a psaní pěkně jde :)
    Děkuji za tento kurz, je moc pěkně zpracovaný :)

    Odpovědět
  7. Abych pravdu řekl velice rád píši v hospodě. Dám si colu a píši u stolku a nápady mě sami lezou do hlavy. Za asi dvě hodiny (možná míň) napíši celkem dobrý text na cca. 5 stránek, sem a tam nějaké to slovíčko umažu. Můj pomocník jsou fantasy hry ,které hraji na svém počítači,napadají mě pak docela dobré nápady,které využiji na knihu. Nepíši do notebooku,nýbrž do sešitu,který si pečlivě opatruji ve svém šupleti. Rád také píši na dovolené na pláži. =)

    Odpovědět
  8. Nápad je to skvělí. Párkrát jsem ho už i použila. Vpřírodě s notesem a zaposlouchat se do zpěvu ptáků, na nákupu ve velkoměstě nebo ve školní lavici. Stále je všude tolik věcí, kterých jsem si ještě před rokem nevšímala a jakmile začněte psát, vnímáte všechno jinak. (Alespoň v mém připadě, nevím jak je to u ostatních ;) ) Všechny postřehy si většinou zapisuji do notesu a když ho nemám u sebe použiju, klidně kus papíru nebo mobil. Postupem času, většinu připisuji do svého příběhu (knihy). Většinou se snažím jít na podobné místo, kam zavedu svou hlavní postavu a popsat takové pocity, jaké bych měla třeba já, kdyby se mi to stalo. Některé zapíši, některé přidám, jíné vyškrtám. Něco samozřejmě zažít nejde, ale od toho píšeme ne? Aby jsme se ocitli i v jiném světě, než ve kterém žijeme každodení život.. :)

    Odpovědět
  9. Měla jsem a jednom sezení říct oblíbený strom – zvolila jsem břízu, protože se prostě líbí. Paní co to sezení nějaký čas vede to rozebrala tak, že bříza má kmeni “oči”, tedy ráda pozoruje. “A ty ráda pozoruješ, ne?” řekla mi. Bezděčně jsem přikývla. Kolem nás děje tolik zajímavých věcí, že by to vydalo na víc než kolik toho kdy vyšlo v knihách, takže pořád je o čem psát. Oblíbená skrýš – knihovna, kde pracuji,…

    Odpovědět
  10. Já jezdím hodně po Praze a vydím spoustu zajímavých poznatků. Ale bojím se vytáhnout mobil a napsat si poznámku, protože nevím kdo mně pozoruje a chce mi mobil ukrást. A než dojedu domů, nevím, co jsem si chtěl poznamenat.

    Odpovědět
  11. Všem pánům děkuji za reakce – ano, obecně je pozorování inspirace, ale každý jsme jedineční a máme své drobné odchylky (příp. potřebujeme na něco jisté podmínky). ;)

    Odpovědět
  12. Asi ano. Mohlo by to pomoci. Ale předpokladem je, že člověk nebude rušen. Moci pozorovat, ovšem zároveň nebýt nucen reagovat, je to, co může v tvůrčím procesu přinést novou inspiraci, svěží nápady, v podstatě až situační.
    Obávám se ale, že něco takového je skoro nemožné. Lidé kolem si pozornost prostě vynucují. Někomu to možná potíže nedělá, ale většina bude asi z těch, které by něco takového spíše rozčilovalo a odvádělo od soustředění.
    Mnohem lepší je sedět na takových místech jen se zápisníkem a zaznamenávat si zajímavé věci, situace, rozhovory bez samotné konstrukce příběhu. Tyto střípky je potom možné v klidu domova použít.
    Jeden čas jsem dost maloval. Chodíval jsem městem a přírodou kolem města a uhlem rychle zachytával zajímavá místa a kompozice do skicáře. Jenomže lidé kolem mi neustále zvědavě nakukovali přes rameno. Dost často mívali všelijaké komentáře a otázky. Ale i když zrovna nemluvili, mi jejich snahy zasunout se za mě, aby viděli, dost pily krev. Vždycky mě to spolehlivě otrávilo, takže z povznesené tvůrčí nálady jsem obyčejně rychle padl do roztěkanost a nerudnosti.
    No, je to jen můj názor.

    Odpovědět
    • Ono je pravda, že kreslení asi vzbuzuje pozornost, ale myslím, že při psaní by to takový poprask nebyl.

      A navíc, vždycky tu je moderní izolační technika: MP3 přehrávač a sluchátka v uších = jasně řečeno “nemám zájem!”. ;-)

  13. Je to dobré pro nápady co se detailů týká. Věřím, že situace, která se předemnou odehraje, se dá velmi snadno zakomponovat do příběhu.

    Jedná se o takové ty “špeky” typu: “… zahnul jsem za roh a málem zakopl o bezdomovce, který zde ležel a škemral o každý niklák. Sotva jsem narovnal chůzi, škobrtnul jsem o vystouplou dlaždici a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Kromě holubů opodál, kteří se vyplašeně rozlétly do všech stran, si mého faux pas nikdo nevšiml.”

    Velmi dobře to pomáhá obohatit text o maličkosti, které se zdají jako úplné drobnosti, ale v celkovém úhrnu to dotváří atmosféru a příběh to vytáhne do úplně jiné ligy.

    Toť můj názor.

    BTW: Omlouvám se, je to dotaz mimo.

    Kdy (nebo jestli už) vypukne avizovaný kurz tvůrčího psaní?

    Děkuji za odpověď.

    Odpovědět
    • Milý Grysome,

      děkuji za komentář a odpovídám ohledně online kurzu tvůrčího psaní – začátek je plánován na leden 2011. ;)

  14. Není to špatný nápad… jen k tomu jen se to neobejde bez určitého duševního rozpoložení. Mně osobně je jedno, kde sedím, pokud mám v lhavě zmatek a nedokážu se na nic soustředit nebo se naopak snažím soustředit na deset různých věci.

    Odpovědět

Napsat komentář

Inspirativní newslettery

Žádný spam, jen skvělé tipy a triky, které povzbudí vaši múzu…

Počkejte! 👋🏻

Než odejdete, zkuste odebírat zdejší inspirativní newslettery (podobně jako 9000 dalších kreativních lidí). Nebojte se, můžete se případně kdykoliv odhlásit.